Zahrádkářův průvodce: Plíseň na marihuaně

Tento text byl původně publikován na webu Magazín Konopí (zdroj: magazin-konopi.cz) a zde ho zveřejňujeme se souhlasem majitele.

Plísně ohrožují naše rostliny v každé fázi jejich životního cyklu. Většina pěstitelů se s nimi setkává až v období květu, kdy rostliny dosahují značné velikosti. Jestliže známky napadení zpozorujeme včas, lze úrodu nebo alespoň její část zachránit.

Pěstitelé konopí se nejčastěji setkávají se dvěma druhy plísní. Bílé tečky nebo chomáčky na vrchní straně listů a na stoncích se označují jako padlí neboli prášková plíseň. Plíseň způsobující hnilobu květů se většinou nazývá šedá plíseň.

Ve skutečnosti jsou plísně různými druhy fytopatogenních hub, jejichž výtrusy neboli též spory, odborně zvané konidie, se v přírodě nacházejí doslova všude. Tyto výtrusy jsou do okolí uvolňovány z hyfy, což je vláknité tělo houby, které prorůstá substrátem nebo napadenou tkání. Seskupení hyf nazýváme mycelium, obecně známé jako podhoubí.

Nezapomínejme, že na květy postřiky rozhodně nepatří!

Spory jsou unášeny větrem, někdy i do vzdálenosti stovek kilometrů. Dopadnou-li na vhodný povrch a mají-li v okolí správné podmínky, mohou doslova propíchnout povrch rostliny. Do vzniklého otvoru se uchytí pomocí trubice, kterou sají z listů živiny.

Ze spory následně vyroste tělo houby, které vytváří další výtrusy. Při vhodných podmínkách celý proces trvá pouze desítky hodin až několik málo dnů, a to je důvodem, proč plísně mohou zničit naši úrodu neuvěřitelně rychle.

Prášková plíseň, padlí

Vědci identifikovali téměř 10 000 druhů patogenních hub způsobujících práškovou plíseň. Poslední výzkumy odhalily, že konopí napadají převážně houby z kmene Golovinomyces cichoracearum.

Šedá plíseň v pokročilé fázi, kdy už je pozdě na záchranu. Padlí poznáme podle jemného bílého prášku na listech a stoncích, který se po čase začne šířit i na květy. První viditelné napadení se objevuje na několik týdnů starých listech, většinou v podobě bílé tečky na horní straně listu. V místě napadení se objeví chloróza a rostlina ztrácí schopnost fotosyntézy.

Optimální podmínky pro počáteční vývoj spor jsou vysoká relativní vlhkost vzduchu okolo 95 procent, teplota v rozmezí 10–27 °C a snížená intenzita světla. Při vysoké vzdušné vlhkosti jednotlivé konidie před uvolněním z těla houby tvoří delší řetězce. Schopnost germinace má vždy pouze nejstarší z celého řetězce.

Při vlhkosti vzduchu okolo 50–60 procent k sobě konidie nepřilnou a houba se může množit rychleji. Zjednodušeně řečeno, při vysoké relativní vlhkosti vzduchu se rostlina snáze nakazí a při nízké se nákaza může rychleji šířit.

Účinnou prevencí proti padlí jsou postřiky, které při včasném použití zabrání sporám proniknout do listů a zamezí prvotní infekci. Padlí má schopnost vyvinout si rezistenci vůči některým přípravkům a osvědčenou metodou je kombinace více přípravků s odlišným působením během celé vegetativní fáze rostliny.

Velmi efektivní jsou chemické fungicidy na bázi síry, myclobutanilu, quinolinu, trifloxystrobinu, dithiocarbamatu a pyraclostrobinu. Z organických přípravků nesmíme opomenout extrakt z nimbového oleje a přípravky obsahující prospěšné bakterie rodu Bacillus subtilis. Všechny výše zmíněné postřiky jsou účinné i při aplikaci na již napadené rostliny. Nezapomínejme, že na květy postřiky rozhodně nepatří!

Pokud při kontrole rostlin objevíme známky napadení, velmi opatrně odstraníme napadené části rostliny, vyhodíme je a veškeré vybavení dezinfikujeme alkoholem. Dobrá cirkulace vzduchu sice snižuje riziko prvotního napadení, ale není vhodné ji uměle zvyšovat průvanem nebo ventilátory, protože spory z napadených částí bychom rozšířili na další části rostlin. Na závěr aplikujeme vhodný postřik.

Rostliny každý den kontrolujeme a odstraňujeme listy, na kterých vyroste plíseň. Zpravidla se padlí z jednou již napadené rostliny nepodaří zcela odstranit, ale plíseň lze udržet pod kontrolou až do sklizně.

Šedá plíseň, hniloba květů 

Plíseň na květech je postrachem všech pěstitelů. V přírodě je úkolem těchto hub napadat, hubit slabé rostliny a tím urychlovat rozklad organického materiálu. Hnilobu květů způsobuje nejen známější Botrytis cinerea, ale také některé houby rodu Fusarium.

Napadené květy je nutno odstranit a ideálně i spálit.

Hnilobu květů poznáme podle chomáčů šedočerné plísně uvnitř nebo na povrchu květenství, první známkou však bude nenápadně churavý lístek uprostřed jinak hezké palice. Šedé plísni se dobře daří ve vlhkosti a chladu, a proto musíme rostliny kontrolovat obzvlášť pečlivě s příchodem chladnějších nocí a deštivějších dnů. Rostliny je vhodné chránit před přímým deštěm a zmoknou-li květy, nikdy se z nich vodu nesnažíme setřást, tím by se kapky dostaly dovnitř květenství. Postupně odstraňujeme největší listy, které brání cirkulaci vzduchu kolem květů. Na napadené květy nelze účinně aplikovat žádný ze známých postřiků a jediným řešením je tuto část rostliny odstranit. Odstraněný materiál je vhodné spálit, použité nástroje dezinfikovat a urychlit sklizeň.

Nesmíme opomenout, že šedá plíseň se na květech může šířit i při sušení. V žádném případě nevyužívejte takto znehodnocené části rostlin k léčebným ani jiným účelům!

Alternativní metody

Snaha chránit zdraví konzumentů vede pěstitele k hledání nových alternativ k problematickým postřikům. Mnoho z nich v poslední době využívá, zejména v indoorových pěstírnách, germicidní UV-C výbojky. Ty vyzařují světlo o velmi krátkých vlnových délkách v řádech stovek nanometrů (200–280 nm).

Rostliny mají schopnost UV-C záření po krátkou dobu odolávat, naopak pro většinu mikroorganismů je smrtící. Jejich používání vyžaduje notnou dávku opatrnosti, protože UV-C záření může vážně poškodit oči a kůži.

Bezpečnější a dostupnější metodou je pravidelné zvyšování teploty v pěstebním prostoru. Postup vychází z faktu, že většina spor patogenních hub ztrácí schopnost germinace při teplotách nad 34 °C. K prevenci nebo značnému omezení již postupující nákazy je nutno zvýšit teplotu na 34–36 °C na dobu deset minut jednou týdně.

Prevence

V případě plísní platí dvojnásob, že prevence je nejlepším lékem. Prvním krokem na cestě ke zdravým rostlinám učiníme již při výběru osiva. Konopí bylo pěstiteli vyšlechtěno do podob mnoha kultivarů, které se neliší pouze vzhledem, vůní nebo obsahem aktivních látek, ale i svou odolností vůči chorobám a škůdcům.

Nezřídka se můžeme setkat s jevem, kdy vedle těžce napadené rostliny roste jiná odrůda, která nejeví známky potíží. Vhodným řešením v našich podmínkách je i pěstování samonakvétacích odrůd, které, zasadíme-li je na jaře, dozrají ještě před příchodem podzimu. Nicméně ve fázi zrání i u nich hrozí rychlá plísňová kalamita, je-li zrovna vlhko.

Neméně důležitý je výběr místa. Konopí se nejlépe daří na slunných místech. Umístěním do stinného a vlhkého koutu zahrady zvýšíme podstatně nebezpečí napadení plísněmi. Optimální je slunné místo, kde máme zároveň možnost chránit rostliny před deštěm.

Zbytky rostlin a staré listy nenecháváme volně ležet na záhonech, neboť jsou líhní pro širokou škálu patogenů.

Výborným řešením pro pěstování konopí jsou skleníky a fóliovníky, u kterých ovšem musíme bezpodmínečně zajistit správné odvětrávaní, abychom udrželi přiměřenou vlhkost vzduchu. Důležité je také nepřehnat to s výsadbou a raději volit méně rostlin, kterým se bude lépe dýchat, než když je ve skleníku neprostupná džungle.

Pečlivá a pravidelná údržba pěstebního prostoru včetně vybavení je dalším neodmyslitelným krokem ke zdravým rostlinám. Zbytky rostlin a staré listy nenecháváme volně ležet na záhonech. Odumřelé části rostlin jsou líhní pro širokou škálu patogenů.

Osvědčenou praxí je kompostování přebytečného organického materiálu na jednom místě zahrady. Správným kompostováním spolehlivě zneškodníme patogeny a získaný kompost je užitečným nástrojem zahradníka.

Text: Filip Ostrowski

Zdroj: magazin-konopi.cz